Ahoj!
Po delší době se hlásím s dalším cestovním příspěvkem. Bohužel jsem se nedostala k dalším článkům o tom, jak jsme byli s Flokim třeba v Liberci a na Ještědu nebo na vodě, což bylo už v roce 2018. Třeba se k tomu někdy dokopu, doufám, že jo, protože by to mohly být články docela přínosné. Teď ale už k našemu výletu do Českého ráje a Prachovských skal.
Na výlet jsme se vydali s Honzíkem, jeho ségrou Móňou a jejím přítelem Patrikem. Cesta autem byla trochu náročnější, protože jsme nevychytali místo pro Flokiho na sto procent, ale naštěstí trvala zhruba hodinku a jelo se pořád rovně. Na dvě noci pod stanem jsme toho teda měli, jak kdybychom tam měli být minimálně týden. Floki jel v kufru a všechno zvládnul na jedničku, i když je zvyklý spíš cestovat vepředu se mnou mezi mýma nohama, nebo ještě líp, na zadních sedačkách se mnou.
Přijeli jsme do kempu Pension & Camp Český ráj kolem sedmé, osmé hodiny večer, v pátek, a kemp nás příjemně překvapil. Součástí je rodinný penzion s restaurací, kde čepují dva druhy piva za 31,- a 32,-, což byla jedna z těch důležitějších věcí. Kemp je obohacen o několik chatek v zadní části, bazén, hřiště na plážový volejbal, a v sekci pro stany byly různé stromy a keříky, takže by měl každý dost soukromí, i kdyby byly stany nalepené na sobě (což v našem případě naštěstí nehrozilo, plus jsme si vybrali moc příjemné místo na rozložení stanů).
Flo je na stanování celkem zvyklý. Byl se mnou tenkrát ve Svojkovicích a pak na zmiňované vodě, jenže mi nedošlo, že před dvěma lety byl o něco menší a o něco méně tlustší. S Honzíkem jsme se teda do mého stanu vešli jen taktak, mít v něm ještě naše tašky, tak spíme asi nohama ven. Floki totiž po stanu v noci pochodoval, v šest ráno pravidelně zakňoural, tak jsem ho rozespalého vždycky jen vypustila ven, aby se vyčůral, a potom s mokrýma packama zase nakráčel do stanu a uvelebil se tam, kde se mu zrovna líbilo (nehledě na to, jestli to bylo na našich nohách nebo nás vytlačil doprostřed nebo k úplnému kraji, kde začala stanem kapat ranní rosa). V tu chvíli jsem si uvědomila, že bude potřeba jiný stan, o něco větší, minimálně pro tři lidi. Floki má totiž 48 kilo. Budu taky potřebovat klasický tyčkový, ne takový ten, kterým hodíte a pak ho jen přikolíkujete. Teda takhle, on je super, jenže tahat ten obrovský lítající talíř, který se z něj po složení stane, je docela za trest. Každopádně mi krásně posloužil na fesťáku i na vodě.
Hned první večer po příjezdu jsme se uvelebili na trávě před restaurací s penzionem. Padlo několik piv, Floki pozoroval, co se kolem děje, a když se začalo stmívat, přesunuli jsme se k venkovnímu stolku, dali si vodní dýmku, něco málo zakousli a zapíjeli pivem.
Druhý den, v sobotu, jsme se vydali na procházku Prachovskými skalami. Čekala jsem fajn, nenáročnou procházku, ale místo toho nás čekalo šplhání do strmých a kluzkých kamenných výšek, které jsme pak samozřejmě i museli slézt dolů, výšlap na vyhlídky, průlezy pod skálami a další "pasti". Bylo to ale naprosto super a ani ne tak náročné, na druhou stranu to bylo hezky obohacené a rozhodně ne nudné. Počasí bylo krásné, nebyl pařák, ale v žádném případě ani zima, Floki byl neskutečně šikovný a procházka moc příjemná. Šli jsme po zelené značce, která nám čas od času ukázala menší odbočky na vyhlídky, které byly jinak značené, a mohli jsme se rozhodnout, zda se na vyhlídku půjdeme podívat, nebo budeme pokračovat dál. A to je super. Potkali jsme spoustu lidí, ale naštěstí nikde nebyly fronty a davy, což bylo samozřejmě velmi příjemné. Vyhlídky byly nádherné, sluníčko svítilo a na konci zhruba tříhodinové procházky jsme se občerstvili a jeli zpátky do kempu.
Floki padnul, byl úplně hotový. Večer jsme si rozložili deku opět na fleku před restaurací, na trávě, hráli Prší a poslouchali pár starších pánů, co přijeli békat a hrát na kytary. Bylo to zase super. Večer padla u stanů na trávě další dýmka a jakmile se ochladilo, šlo se spát. Ráno nás čekala snídaně, balení stanů a věcí a cesta domů.
Bylo to absolutně super! Počasí vyšlo na jedničku, pivo bylo levné a dobré, Floki šikula, skvělá společnost parťáků, co jsem měla kolem sebe, povedená procházka skalami a stanování, které zbožňuju. Doufám, že zase brzy podnikneme s Flokim něco podobného.
♥
Cestování se zvířátky je super. Ale ono je to dneska taky o tom, že čím dál tím méně ubytování to prostě umožňuje. Bohužel. Jako chápu špatnou zkušenost, ale přeci to není tak nějak pro všechny stejně, ne? :) Nebo jak to máte vy? Nám udělaly radost v poslední době Apartmány Horní Bečva, kde byli s naší smečkou úplně v pohodě. :)
OdpovědětVymazatTaky s námi jezdí náš pes všude. Jen mě mrzí, že jsme ho dostatečně nevycvičili a neposlouchá na slovo, takže musí mít všude vodítko . Umí na něm chodit, netahá, ale prostě mě mrzí, že nemůže chodit volně, jako třeba jiní psi. Ale to už je teď jedno. Na to jsme měli myslet dřív.
OdpovědětVymazat