JE TO JENOM PES. A PES PATŘÍ VEN.

Dennodenně se setkávám s případy, kdy se majitelé zbavují psa proto, že se stěhují z domu do bytu a nechtějí pejska trápit uvnitř. Tohle bude asi kontroverzní článek, vzhledem k tomu, že jsme my, Češi, největším producentem psů na světě, no a k tomu jsme ještě Češi, což o naší povaze mluví samo za sebe. Tak se pohodlně usaďte a já se těším na kritické komentáře.

vypadá utrápeně...

Daruji psa, stěhujeme se. To jsou bohužel všechno jenom výmluvy a ve většině případů se chtějí  psa zbavit proto, že na něj buď nemají čas, nechtějí se mu věnovat a nebo si užili dost starostí se stěhováním, nechtějí mít další problémy se psem a nebo aby jim pes něco nedej bože v novém bytě nezničil. Pes je, nebo alespoň by měl být členem rodiny. Lidé se často ohánějí tvrzením, že přeci nebudou trápit velkého psa v bytě 2+kk; pokud má ale pes dostatek pohybu venku a procházky (což by měl mít mimo jiné i pes na zahradě), pes je se svým pánem v bytě šťastný... už z logiky věci vyplývá, že pes je zvíře závislé na jeho smečce - a jeho smečkou je jeho pán, jeho rodina, jeho kamarádi, se kterými žije. Útulky a azyly pro opuštěné psy neapelují na nové majitele, aby pes nebyl v boudě na zahradě, přeci bezúčelně.

Viděli jste někdy šťastného psa na zahradě? Psa, který by si tam hrál od rána do večera, unavil se, zabavil se, zaměstnal si hlavu, byl tam prostě šťastný? Já jsem vyrůstala s labradorem, který byl na zahradě celý život a já s tím nezmohla nic, protože nebyl můj a mně bylo v době jeho života asi od čtyř do dvanácti let. Trápil se, věčně ležel v boudě nebo apaticky pochodoval po výběhu a svého pána viděl jen ráno, když odcházel do práce a když se večer vracel. Není to trochu i o lenosti majitelů, jejichž laxní přístup doprovází myšlenka, že se životem venku pes vyvenčí kdykoliv bude potřebovat a že „pes patří ven“? Pes potřebuje řád. Pes potřebuje zaměstnat hlavu, jinak se trápí. Pes potřebuje výchovu, pes potřebuje kontakt s lidmi. Pes je na svého pána navázán, existují plemena, která mají daleko větší predispozice k fixaci na svého pána (bull psi, retrívři, kolie), kteří prostě kontakt s pánem POTŘEBUJÍ, potřebují být považováni za členy rodiny, za kámoše, ne jako za chlupaté čtyřnohé zvíře šoupnuté na zahradu.

Setkala jsem se s kritickými názory na to, že mám třicetikilového psa u sebe v malém bytě o dvou pokojích a že je mu tady určitě smutno, proč ho nedám na zahradu do boudy, kde se proběhne, když mám na zahradě vybavený výběh pro psa i s boudou. Natož že s ním ještě spím v posteli, pane bože, no to snad ne! Řeší se politika, řeší se černoch v letáku, vznikají konspirační teorie k jedenáctému září, Češi si stěžují na počasí, že je v létě moc teplo a v zimě moc zima, ale ne, lidem z mého okolí připadá důležitější řešit to, že spím se svým vořechem v posteli. Zločin. Kontinuálně odpovídám, že jsem si adoptovala psa proto, abych já nebyla sama a jemu dala krásný život po boku svojí paničky, svojí kámošky. Je na mě fixovaný stejně tak, jako já na něj a máme spolu krásný vztah, a o tom to soužití se psem je, nebo ne? Kromě toho má zaběhlou rutinu, má řád. Ví, v kolik hodin dostane krmení, v kolik hodin půjde ven. Ví, kdy se chodí spát a kdy se vstává, mimo jiné tu má hračky, se kterými si vyhraje celý den a ven chodíme třikrát až pětkrát denně na několik desítek minut, v létě i hodin a na zahradě se vyblbne dostatečně, když ho tam nechám jednou za den před procházkou pořádně vylítat. Mimo to o něm mám přehled taky já; nedovedla bych psa nechat venku na zahradě, když o pár domů dál nedávno jednoho venkovního bobtaila někdo otrávil. Ale to už je asi o něčem jiném.

Zkrátka venkovní pes neexistuje a zavřít psa do kotce k boudě nebo ho nedej bože přivázat na řetěz, to je ta nejnehumánnější věc, jakou člověk svému „kámošovi“ může udělat. Neříkám, že je špatně vzít psa na zahradu, když jeho majitel někam třeba na půl dne odjede. Ale nechávat ho venku pořád...? Jsem zvědavá na vaše názory. Mimochodem mě k sepsání článku nakopl článek z The Dodo, který doporučuji přečíst. Článek z The Dodo přeložený do češtiny jsem našla zde, ale nečetla jsem ho.