M JAKO MNOŽENÍ PSŮ

Ahoj,

mrzí mě, že to stále někteří z vás nechápou, že o tom v době, kdy se o tom mluví na každém rohu, neví, nebo že to nechtějí chápat. Pro jednou budu držet krok se současnou youtube / blogerskou scénou a vlastně s celým internetem, kde se tohle téma teď omílá dokolečka dokola.

Chystáte se totiž číst o křížení psů, množení a třeba i nějakých věcech, které majitelé psů běžně dělají, ačkoli by tomu tak nemělo být. Nejsem odborník na psy, ale zajímám se o ně a žiju po jejich boku celý svůj život. Vyrůstala jsem s labradorem, deset let měla boloňského psíka a teď mám mého ušatého křížence Flokiho, pohybuji se v prostředí psů téměř odmalička a hodně jsem se toho naučila. Ovšem OBROVSKÁ většina těchto věcí vyplývá z logického myšlení a zdravého selského rozumu... který i tak většina z těch "pejskařů" prostě postrádá. Tak pojďme na to.

O psech jsem tu psala už hromadu článků. Jednou z nich byl například článek o tom, jak rychle se u některých dokáže štěstí proměnit v povinnost, lenost, starost a že není vánoční dárek jako vánoční dárek. Lidé by si především měli uvědomit, že i ta nejmenší mikro čivava (ano, bystří vědí, že mikro čivava není) je stále živý tvor, ne plyšák, kterého naučíme na noviny, nemusíme s ním tím pádem chodit ven a v případě potřeby ho prostě šoupneme do kabelky. Ale více ve zmíněném článku. 

Další z těch článků, z října minulého roku, byl právě o psech z útulku a dokonce jsem tam už tenkrát zmiňovala dnes tak omílané psí množení. Je dlouhý, ale jak jsem ho skoro rok po vydání pročítala znovu, myslím si, že za přečtení stojí. Je tam totiž i odstavec, který jsem nepsala já a líbil se mi natolik, že jsem ho tam vložila.

Ale zpět k věci. Množírny, slovo, které slyšíme na každém rohu, slovo, které nám už google do vyhledávání doplní automaticky po zadání pouhého písmene "m", slovo, které drásá nervy nejednomu psímu nadšenci. Slovo, které ukrývá tolik bolesti, lidské, ale především psí. Pro tento článek si ale dovolím použít spíš méně konkrétnější výraz "psí množení", nebo ještě lépe prostě "bezpapíráci". Nejdu se tu teď bavit o kleci 1×1 meter čtvereční, kde jsou vtěsnáni tři psi požírající svoje výkaly (dobrou chuť, pokud právě jíte), ani o bezpáteřním přístupu těchto množitelů ke psům, k životu, ke světu, protože to je věc, kterou asi nikdy nepochopím. Nejdu tady hájit práva těchto chudáčků, i když se jich to samozřejmě týká taky. Co mě momentálně trápí je domácí neevidovaný chov psů, jejich vydávání za čistokrevná plemena a nebo takové ty "ups, fenka se nám vrátila březí" náhody. Ukažme si to následovně:

Co obrázek znamená - Fena a pes, tedy dva papíroví, uchovnění, čistokrevní a nepříbuzní jack russel teriéři mají štěňátka. Jedno ze dvou zmíněných štěňátek je zdravé, vypadá a chová se jako JRT, tedy podle standardů je schopno se zúčastnit bonitace a dál se pod jejich chovnou stanicí rozmnožovat - to ale samozřejmě není povinnost. "Vypadat jako JRT" neznamená, že je to právě toto plemeno, ale musí mít podle standardu například více bílé barvy než jiné, a další pravidla, která se pro uchovnění musí dodržet. Druhý pejsek na obrázku je sice zdravý a povahově splňuje kritéria, ale je nestandardně zbarvený. Všechny standardy najdete na internetu, nebojte se hledat a číst při výběru psa. Tuhle vadu by mohl v případě rozmnožení přenést na další pejsky a tím to čistokrevné plemeno JRT zkazit. Nicméně pejsek i tak dostane průkaz původu, protože je znám, a putuje k majiteli, a... ano, tam je přesně ten háček.

Pejsci od množitelů bývají často inzerováni za přehnané ceny, v poměru například ke zdravotnímu stavu, naopak nechtění psíci jsou častokrát "za kačku", ne-li zadarmo.

Objektem domácího množení psů může být i pes, který byl kvůli nějaké takové vadě vyřazen z chovu. Ano, přesně tak - byl vyřazen z chovu a proto se již dál NESMÍ reprodukovat, což je ale takovým lidem úplně jedno. Většinou se ale takhle po domácku množí plemena menšího vzrůstu, jorkšíři, čivavy, pinčové, ze kterých potom následkem zdravotních a vzhledových vad slýcháme o paskvilech typu "mini čivava, mini jorkšír". Jednou pro vždy, NE, nic takového neexistuje. Tato plemena nevyžadují pro tyto majitele téměř žádnou péči, moc toho nesní, vejde se jich vedle sebe hodně, jednu frontline kapku pro šedesátikilového psa rozkapou třiceti takovým prckům, prostě je to nevyjde moc draho. Ačkoliv se třeba nemají tak špatně jako psi v klecích, pořád by se o způsobu péče, která se jim dostává, dalo polemizovat. Jeden takový chov totiž bohužel znám a troufám si říct, že celkem dobře. 

Ale potom se stane to, že vy mi budete oponovat, protože

VY máte čistokrevného pejska bez PP ale z rodinného domku, ne z množírny.

- takže, čistokrevný tedy není a s tím se prostě smiřte, ať říká kdokoliv cokoliv. Taky jsem to dřív nechápala - jak to, že ten pes není čistokrevný, když znám jeho rodiče, dokonce z jedné strany i jeho babičku? Přesně proto. Pokud máte to štěstí, rodinka, ze které si štěňátko vezete, vám ukáže jeho rodiče a třeba budou dokonce i praví; ale to nestačí. Na obrázku dole vidíte, jak vypadá certifikát původu psa, průkaz, odkud pochází a jaké má předky. Je ověřený, jsou zde zmíněna zbarvení, jména, plemeno a další údaje, ve kterých se nevyznám, každopádně všichni ti psi až po pra-pra-pra rodiče tohohle psíka se dají dohledat. U psů bez tohohle průkazu si prostě nemůžete být jistí, že pra-pra-pra rodič vašeho jezevčíka nebyl skřížený s trpasličím pinčem, ačkoliv vypadá jako stoprocentní a nefalšovaný jezevčík. Můžete si nalhávat, že to tak není, že váš pes přece vypadá přesně jako jack russel, a to je kámen úrazu, on tak totiž opravdu jenom vypadá. Jestli jsou ale jeho předci opravdu čistokrevní jack russelové, jestli u jejich předků nedošlo k příbuzenskému křížení, které může mít za následek degeneraci, jestli jeho předci nevybočovali povahově ze standardu, jestli neměli modré oči nebo podkus. Zkrátka to nevíte. Protože vzhled psa neudává plemeno psa, respektive není to jediný faktor. Plus, pokud si pořídíte pejska od domácího chovatele nebo z množírny, sice vás vyjde levně, ale do roka necháte vesmírné peníze u veterináře a budete se sami trápit, až budete koukat na vašeho pejska, jak se trápí.

Další věcí je to, že se vašim známým zaběhne fenka a vrátí se březí. Jé, no co už, to se stane. Štěňátka udáme, vylepíme inzeráty, hodíme to na bazoš, on se toho někdo ujme. A nebo kec, ze kterého mi oči rotují jak na elektrickém šroubováku - "fenka by měla mít jednou za život štěňata". To je holý NESMYSL, blbost, kravina. Těhotenství je pro fenu, stejně jako pro člověka, zásah do hormonů, do těla, prostě to není jednoduché a ve většině případů je to zbytečné. Ta fenka bude krásná a zdravá i bez štěňat. Ale tak pro představu - řekněme si, že jedna fenka má průměrně 6 štěňat, ale výjimkou nejsou ani vrhy po devíti, deseti, jedenácti štěňatech. Tisíc majitelů ročně si řekne, že chce po svém pejskovi štěňata, nebo se jim fenka zaběhne a přesně takhle se vrátí březí. Tisíc krát šest štěňat je 6000 štěňat ročně. A to byl jen příklad. Říkáte si, že štěňátka máte komu darovat? Že se vám ozvalo spoustu známých, kteří by o štěndo měli zájem, až se narodí? Že vám zbyde teda jen to jedno nejpovedenější vytoužené, které se vypipláte? Až se narodí, uvidíte, kolik z těch, co si u vás štěně zamluvilo, to nakonec odřekne kvůli alergii či starému známému "doma mi to nakonec zakázali" a nebo proto, že by se se štěnětem jejich současný pes nesnesl, kreativita ve výmluvách nezná mezí ať jde o cokoliv. Protože zamluvit si psa umí kdekdo, doopravdy si ho potom fyzicky vzít a deset, patnáct let se o něj dennodenně pečlivě starat, to už každý bohužel nesvede. 80 % psů v útulcích jsou pejsci, kteří se tam dostali nezodpovědností majitele nebo unáhlenou koupí. Ještě bych vám sem ráda vložila obrázek o těchto "drobných množitelích", který jsem našla v této prezentaci. Prosím, rozklikněte obrázek pro lepší čitelnost a přečtěte si.

Takže ne, opravdu není v pořádku ani množení psů v klecích, ani domácí chovy psů, ani když vám fenka zabřezne náhodou, ani když si chcete nechat jedno štěně po svém současném psovi. Neexistuje JEDINÝ PÁDNÝ ARGUMENT ani důvod k tomu ty psy takhle rozmnožovat; to, že se fenka zaběhla a vrátila se březí a nebo dováděla na zahradě se psím kamarádem a zabřezla je jen a pouze nezodpovědnost majitele, která se neomlouvá. Tímto článkem nechci říct, že bezpapíroví psi jsou něco méněcenného - sama jednoho doma mám a kdo ví, třeba je taky z množírny, mám ho z útulku. Když na Flokiho koukám, říkám si, kdo vlastně koho zachránil. Jsem šťastná a vděčná, že ho mám, že mi pomáhá překonat moje psychické trable, že se mám s kým pomazlit. Chci tím jen říct, že zatímco vy si vybíráte rádoby čistokrevné štěňátko voříška na bazoši a nebo se vám ozvou známí, jestli nechcete štěně, že jejich fenka je omylem březí, někde v kotci smutně leží pes, kterému se tím pádem o to víc snižuje šance na to, že se ho někdo ujme a bude mít krásný život v teple domova a spoustu lásky. Za což by se odvděčil osminásobným množstvím takové lásky k vám. 

Děkuji za přečtení a všem, co ještě zvládnou okomentovat nebo sdílet skládám hold! Seznam hromady psíků, kteří čekají na adopci, najdete třeba tu. Nekupujte, adoptujte.

Co mě napadlo po vydání článku:

• "Pes s PP musí na výstavy" - NE, to není pravda. Výstavy jsou zcela dobrovolné, průkaz původu není vstupenka na výstavy a soutěže, ale doložený certifikát, průkaz, odkud pes pochází a jaké má předky.

• "Alespoň zachráníme jednoho pejska z množírny" - zachráníte sice jednoho, ale když množitel uvidí, že jdou štěňátka na dračku, bude v tom pokračovat ještě dál. Je třeba na to pohlížet globálně - tedy uděláte jednomu štěněti hezčí život (a majitele o pár tisíc bohatší), ale jeho rodiče budou dál připouštět a rodit v těch ohavných podmínkách.

• "PP si můžete dodělat, PP se nestihly, máme jednoho pejska bez PP, ostatní jsou s PP" - NE, opět další blbost. Průkaz původu se nedá nijak "dodělat", PP dostávají všichni psi z chovných stanic (i nestandardní).

Líbí se vám tenhle článek? Uložte si ho na později na nástěnku na Pinterest (: