JAK SE ZBAVIT PSA SNADNO A RYCHLE

Jsem vytočená. Hodně, hodně, hodně moc vytočená. A tenhle článek si prostě neodpustim.

Každej den vidím na internetu a na fórech na vintedu, jejichž čtením zaháním nudu v práci, milion zpráv a příspěvků o tom, že „kamarádka“ se musí zbavit pejska, tak si ho někdo vemte, jinak půjde do útulku. Jenže do útulku nevezmou jen tak nějakýho psa, takže „půjde do útulku“ rovná se „skončí přivázanej u stromu v lese, případně bude volně běhat po ulicích, nebo ho někdo hodí přes plot útulku a tu máte, starejte se“.

No je tohle normální?

Ať už si člověk pořizuje psa, kočku, králíka, nebo i blbýho křečka, je to živej tvor a zavazuje se, že se o to zvíře bude patřičně starat a nevyhodí ho z domu, jakmile ho přestane bavit. Představte si třeba to, že by rodiče přestalo bavit dítě, jakmile vyroste a už neni tak roztomilý (teda malý děti obecně nejsou roztomilý, sorry not sorry, ale lidi se nad nima z nějakýho nepochopitelnýho důvodu rozplývaj, a pro moralisty, co si musej za každou cenu rejpnout, ANO, můžu porovnávat psa a dítě, protože za oba dva živý tvory má jejich pořizovatel / rodič / majitel / páníček ZODPOVĚDNOST).

O co mi tady jde a proč píšu ve vší nasranosti tenhle článek, je jediná věc;

PROČ?

• Proč si někdo pořídí psa, aniž by na něho měl čas, mohl mu věnovat dostatek času, dát mu lásku, hrát si s ním a ukojit jeho touhu po pozornosti?

• Proč si někdo pořídí psa, když ví, že se bude stěhovat / nastupovat do školy nebo do práce a nebude stíhat se o něj starat / nemá stabilní příjem / má malý děcko nebo alergika v rodině / má sousedy, kterým vadí například psí štěkot?

• Proč si takový člověk nepromyslí, že je to závazek na deset, patnáct let a to, jak dlouho pes bude potřebovat péči nezávisí na tom, jak dlouho bude pes bavit majitele?

• Proč takovému člověku nedojde, že pořídit si psa není jen o tom ho koupit, chodit s ním ven a kupovat mu žrádlo?

PROČ???

V souvislosti s pořizováním psa mě napadá ještě jeden případ, kdy se mi otevírá nůž v kapse. Někdo si usmyslí, že si koupí ježka, protože ho viděl u mě na blogu, tak mi napíše, celej šťastnej, protože mu asi už došly nápady na instagram a potřebuje fotit něco zajímavýho, protože morče nikoho nezajímá. Takových případů bylo víc, to si nevymýšlím. Konkrétně mi psala jedna velevážená blogerka z „Elite bloggers“, že si díky mému blogu pořídila ježečka, o týden později mi přišla zpráva o tom, jak se o něj má vlastně starat, čím ho krmit a tak podobně. Když jí přestal bavit a stěhovala se pryč, ježečka se ujala „hodná teta“, protože dotyčná asi zjistila, že to neni zas tak srandovní zvíře a moc zábavy si s ním člověk neužije. Pokud nevíte o kom mluvím, je to jedno, pokud to čte, tak hola, chica guapa. Další ze zpráv - „teta pořídila mojí čtyřletý sestřenici ježka a neví co znamená, když se naježí a fučí“. Za to neviním autorku zprávy, ale imbecilní tetu, abychom si rozuměli, protože to je základní věc, jejíž význam by měl majitel ježka znát.

Omlouvám se za sprostý slova předem, asi dostanu tsunami výhružnejch zpráv a nenávisti, ale, do háje, jste uplný idioti?

Nemluvím ke svým čtenářům, mluvím k těm, kteří se takhle chovají, pořídí si zvíře a pak se o něj nestaraj a vymejšlej výmluvy, aby se ho zbavili a ještě aby nejlépe ostatní litovali páníčka, že se v takové situaci ocitl. Něco jako „prodělala jsem mozkovou obrnu, můj bratr zemřel ve válce v Sýrii a můj manžel se bez jediného slova odstěhoval do Nigérie, změnil barvu pleti, pohlaví a jméno a nechce se mnou mít nic společného, a já jsem ochrnutá od krku až po prsty u nohou a nemám se jak postarat o svého psa.“ Protože „sousedům vadí štěkot, mam malý děcko, stěhuju se a nemůžu si s sebou vzít psa“ je moc mainstream a ohraný.

Pokud někoho tenhle článek na mym blogu pohoršuje, tak to má blbý. Já jsem se jenom chtěla vyjádřit k tomu, co mi vadí, potřebovala jsem to vyventilovat, vypsat se z toho. Jaký na to máte názor vy? Máte s něčím takovým taky zkušenost?